Památník Lidice představuje v české kolektivní paměti jedno z nejvýznamnějších pietních míst. Ročně ho navštíví přibližně sto tisíc návštěvníků z tuzemska i zahraničí, z nichž většina zamíří na pietní území a do přilehlého muzea, jehož stálá expozice A nevinní byli vinni… vypráví tragický osud Lidic a jejich obyvatel v době protektorátu Čechy a Morava. Součástí Památníku Lidice jsou ovšem i další výstavní prostory, kde se návštěvníci mohou seznámit s poválečnou historií obce: expozice Stavíme nové Lidice v domě č. 116 je věnována výstavbě nových Lidic a v budově Lidické galerie se nachází expozice Lidické sbírky umění. V památníku se tak potkává více paralelních příběhů, které podávají svědectví o provázanosti osudu Lidic se zásadními historickými událostmi 2. poloviny 20. století.

Malé instituce, velká vyprávění

Navzdory svému významu je Památník Lidice poměrně malou institucí, a jak to v malých organizacích bývá, omezený počet úvazků i zde znamená kumulaci funkcí. Zaměstnankyně a zaměstnanci na pokladnách tak zároveň zastávají úlohu průvodců a kustodů, od kterých se očekává, že seznámí návštěvníky s fungováním muzea i obsahem jednotlivých expozic. V praxi to pro personál pracující v přímém kontaktu s návštěvníky znamená, že si musí osvojit jak znalosti nutné k zajištění běžného provozu, tak doprovodné informace k dozorovaným výstavám. Zatímco v případě historických expozic propojuje vystavené artefakty konkrétní narativ, jenž je bezprostředně spjatý s historií obce Lidice, v případě Lidické sbírky umění komplikuje její zpřístupnění specifický kontext daný okolnostmi jejího vzniku.

Navzdory svému významu je Památník Lidice poměrně malou institucí, a jak to v malých organizacích bývá, omezený počet úvazků i zde znamená kumulaci funkcí.

Založení Lidické umělecké sbírky inicioval po válce britský lékař a poslanec sir Barnett Stross, který vyzval umělce a umělkyně z celého světa, aby svou solidaritu s tragickým osudem obce vyjádřili darováním uměleckého díla do připravované galerie, která měla být v Lidicích postavena. Během jednoho roku Lidice obdržely více než 300 děl, a tento počet byl později navýšen o díla z výstav pořádaných vlivným galeristou René Blockem, kterému se podařilo pro Lidice získat práce řady významných současných umělců. Lidická sbírka umění tedy nevznikla na základě tradičního vymezení uměleckého oboru, média nebo regionu, ale jako forma vyjádření mezinárodní podpory a soucitu po druhé světové válce. V důsledku toho se jedná o velmi různorodou kolekci, které obsahuje díla vycházející z regionálních avantgardních i neo-avantgardních uměleckých hnutí, jejichž význam může být pro běžného návštěvníka obtížně uchopitelný.

Srozumitelný průvodce pro každého

Právě záměr lépe zpřístupnit Lidickou sbírku umění širokému spektru návštěvníků byl jedním z hlavních impulsů pro tým Památníku Lidice a kurátora umělecké sbírky Miloslava Vorlíčka k navázání spolupráce s Cabinet of Wonders. Se specifickým kontextem vzniku Lidické sbírky umění i vybranými díly se tak návštěvníci nyní seznámí v mobilním průvodci, na kterého odkazují zaměstnanci památníku i QR kódy umístěné v prostorách galerie. Podle Miloslava Vorlíčka je aplikace ideálním doplněním práce průvodkyň, neboť poskytuje návštěvníkům rozšířený odborný výklad, který je přizpůsoben specifické povaze expozice a vychází z uměleckohistorického výzkumu kurátora. Zájemci si mohou průvodce jednoduše stáhnout do svého telefonu nebo si zařízení zapůjčit na pokladně, což přispívá k tomu, že aplikaci používá až 90 % návštěvníků. Poslech průvodce pak výrazně prodlužuje dobu, kterou návštěvníci v expozici tráví, neboť většina projde celou prohlídkovou trasu, která trvá necelou hodinu.

K setrvání návštěvníků v prostorách galerie přispívá nejen samotný průvodce, ale také velmi dobře připravené kurátorské vyprávění. Z poslechu je patrné, že se nejedná o zkopírované popisky z katalogu, ale že texty byly formulovány přímo pro aplikaci ve stejném tónu, jaký kurátor využívá při komentovaných prohlídkách. Jednotlivá zastavení jsou krátká, návštěvníky prostorem jasně navigují a používají jazyk, který není přehnaně akademický. Interpretace děl na sebe vzájemně navazují, což podněcuje zvědavost a chuť poslechnout si další stopu. Z dosavadních zkušeností zaměstnanců památníku vyplývá, že návštěvníci hodnotí kvalitu průvodce velmi kladně, a to i při poslechu v různých jazycích. Vyprávění je plynulé a hlasy narátorů věrohodné, drobné zádrhely se objevují jen výjimečně, jako například u výslovnosti jmen či názvů míst. Někteří návštěvníci podle kurátora výslovně oceňují, že si díky poslechu dokáží lépe zapamatovat konkrétní díla i informace, protože výklad není zahlcující a přirozeně provází diváka výstavou.

Využití umělé inteligence při vytváření průvodce Cabinet of Wonders eliminuje nutnost pořizovat speciální přístroje, zajišťovat překlady nebo organizovat nahrávání, což výrazně snižuje časové a finanční náklady.

Dlouho platilo, že si audiovizuálního průvodce mohou dovolit jen instituce s rozpočtem připomínajícím menší planetárium. Využití umělé inteligence při vytváření průvodce Cabinet of Wonders ovšem eliminuje nutnost pořizovat speciální přístroje, zajišťovat překlady nebo organizovat nahrávání, což výrazně snižuje časové a finanční náklady. Díky tomu se podle Miloslava Vorlíčka jedná o ideální řešení pro regionální organizace s omezenými zdroji, kde má sbírku a chod galerie na starosti často jen několik zaměstnanců. Pro úspěch průvodce je však podstatná nejen jeho jazyková a systémová variabilita, ale také poutavost vyprávění, které návštěvníkům zprostředkovává.