Doprovodné texty k výstavám a expozicím jsou pravděpodobně tím nejnepopulárnějším literárním žánrem. To si lze snadno pomyslet, když nahlédnete do Průzkumu radostí a nepříjemností návštěvníků českých muzeí a galerií, který jsme realizovali na konci loňského roku. Statistická data ukazují, že čtyři z pěti návštěvníků mají s kurátorskými popisky problémy. Respondenti je navíc označili za šestý nejintenzivnější problém, s nímž se lze v muzeu vůbec setkat.

Co je na těchto textech tak komplikovaného, že i „příliš vysoká cena vstupného“ nebo „nevstřícná otevírací doba“ jsou veřejností vnímány jako menší bariéra při návštěvě muzea? Předně je důležité vzít v potaz, že pouze 12 % dospělé populace zemí OECD je schopno pohodlně číst a interpretovat dlouhé, komplexní texty, a že zjednodušené audio vyprávění může být vůči návštěvníkům podstatně přístupnější.

Žádné vyprávění není pro každého

Významná část problému spočívá také v tom, že na stejnou výstavu chodí různí lidé, kteří se od sebe liší svými očekáváními, náladou, znalostmi nebo věkem. Oslovit je všechny jedním vyprávěním je tedy podobné, jako napsat knihu, která zaujme každého čtenáře, nebo natočit film, který se bude líbit každému divákovi.

Exponáty neumí vyprávět – potřebují k tomu prostředníka. A když je tím prostředníkem jen jeden unifikovaný text, zákonitě nemůže vyhovovat všem. Nachystat jedno vyprávění, které promlouvá k otrávenému teenagerovi na školním výletě stejně jako k vysokoškolské profesorce s hlubokou znalostí tématu, je složité – ne-li nemožné. A i kdyby to snad možné bylo, dokázal by takový příběh oslovit také rodiče s malými dětmi, kteří vnímají výstavu spíš jako kulisu k odpolednímu programu? Introvertní studentku umění, která si přeje nacházet složité metafory a skryté významy? Turistu z Německa, který si přišel „odškrtnout“ „must-have“ kulturní atrakci? Nebo kolegu z grantové komise, kterému je třeba demonstrovat, že projekt má dostatečnou vědeckou úroveň? Už jen tento krátký výčet naznačuje, že řešení ve stylu „one-text-fits-all“ pravděpodobně není možné.

Vyprávění, které se umí přizpůsobit

Co s tím? V ideálním případě by měl mít každý návštěvník možnost projít výstavou prostřednictvím vlastního personalizovaného příběhu. To je ostatně také přístup, o který usilují dobří lektoři – snaží se adaptovat své vyprávění podle konkrétních lidí, které provázejí. Takových poučených a empatických průvodců je však na světě nedostatek a setkání s nimi rozhodně nepatří k běžné zkušenosti při návštěvě výstavy.

Jak docílit toho, aby bylo vyprávění šité na míru dostupné i v ostatních případech?

V Cabinet of Wonders se zaměřujeme na tvorbu mobilních průvodců, které v různých ohledech využívají schopnosti umělé inteligence – k automatickým překladům, doporučování exponátů a zajímavých míst nebo k převodu textu na audio. Zároveň se zabýváme myšlenkou, zda by tuto technologii nešlo využít i k personalizovanému „storytellingu“.

Cabinet Storyteller

Tímto směrem se vydal i náš poslední experiment Cabinet Storyteller. Jedná se o prototyp, kde si nejdříve zvolíte osobnost návštěvníka – jakým jazykem mluví, kolik mu je let, a jaký je jeho hlavní zájem. Poté vyberete, kdo bude vypravěčem: kurátor muzea, autor vystaveného díla, nebo třeba jeho původní majitel. Nakonec zvolíte vhodný exponát a kliknete na tlačítko „Generovat vyprávění“. Během několika vteřin se vytvoří text, který vychází z faktografických údajů o díle, ale jeho styl, tón i hloubka jsou přizpůsobeny zvoleným parametrům.

Zde je ukázka několika různých výsledků – všechny jsou vygenerovány jako popisek k obrazu Gustava Klimta, Portrét Mädy Primavesi:

Mäda Primavesi (1903–2000), Gustav Klimt, 1912–13, Metropolitan Museum of Art, NY

Kurátor se stane prompt inženýrem

Formulace promptů a parametrů je vysoce interpretativní činnost. V Cabinet Storyteller jsme například takto definovali pokyny pro vypravěče:

A takto jsme určili parametry pro věk:

Podle charakteru návštěvníka se v pozadí aplikace poskládá prompt, který je poté vstupem pro jazykový model. Výsledné vyprávění je tedy odpovědí na toto zadání.

V současné praxi kurátor nebo eduktátor předkládá svou interpretaci tématu a exponátů skrze jedno unifikované vyprávění. Tvorba personalizovaného narativu však tento rámec mění - technicky není možné, aby pracovníci muzeí chystali příběh pro každého návštěvníka. Přesto to však neznamená, že by role kurátora z tvorby vyprávění vymizela - jen jeho úkolem nyní není formulovat konkrétní text, ale definovat parametry a prompty, podle nichž se vyprávění generuje. Tímto způsobem může mít význam i nadále pod kontrolou a přitom zprostředkovat personalizovanou komunikaci. Kurátor se stane prompt inženýrem

Zkuste si Cabinet Storyteller

Nejlepší představu si uděláte, když si Cabinet Storyteller sami vyzkoušíte. Snadněji tak postřehnete potenciál, který personalizované vyprávění může přinést – i limity, na které zatím naráží.

Technické řešení

Cabinet Storyteller pracuje s otevřenými daty poskytovanými Cleveland Museum of Art. Po zvolení tématu se automaticky stáhne několik náhodně vybraných digitálních reprodukcí z příslušné sbírky. Tyto reprodukce obsahují obrázky a metadata, přičemž metadata zahrnují faktické údaje o daném sbírkovém předmětu, případně i faktograficky pojatý kurátorský popisek.

Samotné vyprávění je generováno pomoci jazykového modelu OpenAI GPT 4o na základě faktických údajů o předmětu, zvolených parametrů o návštěvníkovi a vypravěči a systémových promptů, které určují, jak příběh stylizovat a formálně upravit. Po zpracování příběhu jazykovým modelem se výsledný text odešle do text-to-speech modelu Eleven Labs Flash v2.5, který jej převede do mluveného slova.

---

Cabinet Storyteller vytvořil Lukáš Pilka a tým Cabinet of Wonders v roce 2025.