Přínášíme Vám překlad textu, který zveřejnil Tony Butler, výkonný ředitel Derby Museums na serveru Maxvell. Originální znění článku najdete zde.
Je těžké necítit se jako muzejní verze venkovské kostelní myšky, když se oznamují nové londýnské projekty. V&A Storehouse a očekávané East Museum ve Stratfordu, dva dary po 150 milionech liber na nové křídlo Národní galerie a přestavba trhu Smithfield na London Museum – to je jen pár příkladů.
To ovšem neznamená, že by se v regionech nic nového nedělo. Loni prošly krásnou proměnou Norwich Castle, prestonské Harris Museum i carlisleské muzeum Tullie House.
A regionální muzea jsou dál podnikavá. Spolupráce mé organizace s Národní galerií vedla k současné výstavě Josepha Wrighta z Derby – z dvaceti vystavených děl jich sedmnáct pochází ze sbírek Derby Museums. (Letos se výstava přesune do Derby a přiveze triumfální návrat Wrightova mistrovského díla A Bird in the Air Pump, které zde bude poprvé po 80 letech vystaveno.) Náš vzdělávací program podporují mezinárodní firmy s místní přítomností, jako jsou Rolls-Royce a Vaillant. V roce 2026 nová spolupráce s prestižním výrobcem textilu John Smedley prozkoumá udržitelnou módu.
Joseph Wright of Derby A Philosopher Giving That Lecture on the Orrery in Which a Lamp Is Put in Place, 1764-1766. Derby Museum and Art Gallery (1884-168) © Derby Museums
Navzdory těmto inovacím však realita zůstává: regionální muzea jsou pořád v krizi. Drtivá většina čelí finanční nejistotě, která má pomalý, ale rozkladný dopad na jejich práci. Mnohá omezila otevírací dobu, program pro veřejnost i dočasné výstavy, případně odložila nábor nových zaměstnanců. Mnohá – včetně Derby – zaznamenala v roce 2025 nižší návštěvnost.
Loňský Museum Renewal Fund spravovaný Arts Council England (ACE) přinesl určitou úlevu, ale celkový trend zůstává sestupný. Většina lídrů regionálních muzeí se zatím nějak „protlouká“ v naději, že se objeví něco, co situaci zlomí. Jenže přijde okamžik, kdy se „pan Micawber“ styl řízení – tedy doufat, že se něco nějak samo vyřeší – stane neudržitelným.
Chceme-li vybudovat odolný a udržitelný model pro regionální muzea, musíme začít principem přístupu k tomu nejlepšímu kulturnímu dědictví pro lidi tam, kde žijí.
Zároveň je potřeba spravedlivější systém financování. Lidé žijící v oblasti Velkého Londýna mají z příjmových investic do muzeí téměř desetkrát větší prospěch než lidé jinde. V roce 2024/25 byly výdaje na obyvatele v Londýně zhruba 47 liber, zatímco mimo metropoli necelých 6 liber.
Museum of Making in Derby Silk Mill, formerly Lombe's Mill and built in 1717. Photo Andy Sutherland/Shutterstock
Neexistuje rychlá a jednoduchá cesta, jak v Anglii vytvořit odolnou muzejní „ekologii“ bez přístupu vedeného veřejnou politikou. Naznačuje to i nedávná Hodgeova zpráva:
„ACE by měla spolupracovat s DCMS [ministerstvo kultury] a celým muzejním sektorem (včetně národních muzeí financovaných přímo DCMS) na vytvoření strategického rámce a konkrétního dlouhodobého plánu pro muzea.“
Podle průzkumu Art Fund/More in Common chce 80 % Britů zachovat financování místních muzeí alespoň na stávající úrovni, nebo jej zvýšit. Moje naděje pro rok 2026 je, že využijeme veřejného i politického uznání, že místní muzea jsou významným poskytovatelem veřejného dobra a že jsou nezbytnou součástí sociální infrastruktury každého města a obce ve Spojeném království.
Pokud to neuděláme, muzea, která byla po desetiletí – ba staletí – součástí našeho veřejného prostoru a obohacovala životy lidí, zmizí navždy.